Crocus laevigatus
Domovinou C.laevigatusu je Řecko včetně Kykladských ostrovů a Kréty. Roste v řídkých křovinách a na kamenitých místech. Jeho květy jsou hodně variabilní od bílé až po fialovou, většinou s tenkými proužky na okvětních plátcích, jemně vonící. Blizna je dělená a odumřelé suknice hlízek jsou ostře zubaté. Pěstujeme jej jak ve volné půdě, tak v květináčích. Zatím nebyla v posledních letech taková zima, která by jej řádně prověřila, ale zdá se že letní vlhko a ani velký mráz jej nijak zásadně nepoškozují. Množí se zvolna dělením.
Crocus - šafrán/krokus je rozšířen v celé jižní a střední Evropě, severní Africe, západní Asii a nejdále na východ zasahuje až do západní Číny. Je známo přes 230 druhů krokusů. Většina kvete na jaře, jen asi čtvrtina vykvétá během podzimu a zimy. Podzimní krokusy bývají mnohdy mylně považovány za ocúny. Jasným rozlišovacím znakem jsou květy, které mají jen tři tyčinky, naproti tomu květy ocúnů jich mají šest. Při určování krokusů je každý detail důležitý např.: barva a tvar květu a listů, slupka hlíz, zbarvení nitek a prašníků, členitost blizny. V roce 2017 vyšla zatím poslední monografie Jánise Rukšánse: THE WORLD OF CROCUSES s podrobnými informacemi o tomto rodu.