Crocus alatavicus
Crocus alatavicus má areál rozšíření od Uzbekistánu až po Čínu a je tak nejvýchodněji rostoucím krokusem vůbec. Roste převážně na horských loukách v nadmořské výšce 1100 - 2400. Je to brzký posel jara a ve skleníku nám vykvétá v závislosti na zimě již na přelomu února a března. Má velice silnou reakci na sluneční světlo a při prvních paprscích se okamžitě otevírá. V kultuře roste celkem dobře, i když občas z nějakých, nám neznámých důvodů, v zimě nějaká hlízka uhyne. Pěstujeme jej v propustné půdě v hliněném květináči. Semena tvoří pravidelně a pozvolna i přirůstá.
Crocus - šafrán/krokus je rozšířen v celé jižní a střední Evropě, severní Africe, západní Asii a nejdále na východ zasahuje až do západní Číny. Je známo přes 230 druhů krokusů. Většina kvete na jaře, jen asi čtvrtina vykvétá během podzimu a zimy. Podzimní krokusy bývají mnohdy mylně považovány za ocúny. Jasným rozlišovacím znakem jsou květy, které mají jen tři tyčinky, naproti tomu květy ocúnů jich mají šest. Při určování krokusů je každý detail důležitý např.: barva a tvar květu a listů, slupka hlíz, zbarvení nitek a prašníků, členitost blizny. V roce 2017 vyšla zatím poslední monografie Jánise Rukšánse: THE WORLD OF CROCUSES s podrobnými informacemi o tomto rodu.