Iris

kosatec
Juno Irisy (subgenus Scorpiris)

Opět musím začít vzpomínkami na naší zahradu (ostatně máme ji do teď – jen, když jsem byl malý, tak mi připadala mnohem větší)

a na ní kvetly ke konci jara kosatce s velikánskými hnědými květy, které voněly tak moc po čokoládě, že jsem je toužil ochutnat.

Určitě jste poznali, že mluvím o tzv.amerických kosatcích. O této sekci psát nehodlám, ale láska k irisům tam někde začala.

Latinské jméno dostal Iris podle řecké bohyně duhy. Rod obsahuje něco kolem 280 druhů, které jsou rozděleny do 7 podrodů.

Povídání o Irisech jsem rozdělil do tří částí – Juna, Oncocycly a retikulátní Irisy.

Iris,subgenus Scorpiris, kterým nikdo neřekne jinak než Juno(manželka nejvyššího Boha Jupitera).  

Juna na rozdíl od ostatních druhů Irisů mají cibulky ze kterých vyrůstají masité kořeny, které ani v létě nevysychají.

Dohromady je popsáno zhruba 60 druhů tohoto podrodu.

Jediným Evropským druhem je Iris planifolia. Obývá oblasti okolo Středozemního moře a naši zimu zvládá poměrně špatně a bez náležitého krytu většinou uhnívá.

Vykvétá na sklonku zimy většinou v únoru až březnu krásně modrými květy.

Iris planifolia

 Další krásné druhy jsou k vidění v Turecku – obzvlášť trojice I.persica, I.galatica, I.stenophylla s kterými je ještě blízce příbuzná I.hymenospatha z Iránu.

Všichni výše jmenovaní jsou přizpůsobeni dlouhým horkým létům, kdy poslední vláhu dostanou v květnu a další až na konci října.

Bohužel ani jeden z těchto druhů není snadný v kultivaci pro svoji velkou citlivost k botrytidě. Vyžadují propustný substrát.

Iris galatica

 Největší pestrost druhů je ovšem zastoupena ve Střední Asii a z mého pohledu nejhezčí Juno - I.nicolai najdeme v Uzbekistánu a Afganistánu.

Při vykvétání má krásně krémovou barvu, která postupně bledne. Kvetou opravdu velmi brzy – v letošním roce již v polovině února.

Zdá se, že nejsou tak náročné jako předešlé Turecké druhy. Marcela má několik exemplářů již od roku 2008, nerozrůstají se , ale pravidelně kvetou. 

Iris nicolai

 poslední jsem vybral Iris maracandica, aby zde byla zastoupená i žlutá barva v té nejčistější podobě. Iris maracandica pochází z pohoří Pamiro – Alai.

V květu má okolo 15 centimetrů a zdá se být dlouhověká, ostatně jako všechna Juna. Vždyť jen ze semen do květu to trvá minimálně 5 let.

Juno maracandica

  Spousta krásných Jun se nám do přehledu nevešla, ale ještě bych chtěl zmínit několik běžnějších druhů vhodných

pro pěstování ve větších skalkách nebo vyvýšených záhonech - Iris bucharica, Iris magnifica, Iris cycloglossa, iris vicaria..