Fritillaria II

řebčík

V druhé části se v putování za řebčíky nejdříve zastavíme na severu a to konkrétně v USA, Kanadě, Japonsku a na Dálném Východě. Tam všude roste Fritillaria camschatcensis.

F .camscatcensis se od jiných druhů liší hned ze dvou důvodů.

Má ráda vlhko, ba přímo ho vyžaduje. Dalším specifikem je opylovač, kterým jsou mouchy.

Pěstujeme ji v kyselém substrátu v nejchladnější části zahrady. Část rostlin držíme i v květináčích ovšem po několika letech se cibulky propracují až na povrch.

Kvete jako jedna z posledních v květnu až červnu. Nemá moc ráda přesazování. Existuje i pěkná žlutá forma. Bohužel nemáme

asi tu správnou mouchu, protože nám ještě nikdy neudělala semena.

Fritillaria camschatcensis

 Ještě představíme jednoho severoamerického zástupce. Výjimečně krásná Fritillaria glauca roste na hadcovém podkladu (je zajímavé, že Fritillarií rostoucích na hadci je hned několik druhů a to nejen v Severní Americe).

Roste na severu Kalifornie a jihu Oregonu. Cibulky jsme získali před pár lety od jednoho kamaráda z Holandska a zatím s nimi máme jen krátkou zkušenost.

Její výška je pouhých 15 centimetrů, což nemusí být z fotografie patrné. Dalšími severoamerickými druhy, které můžeme spatřit v kultuře je Fritillaria affinis, kterou lze pěstovat i v hajních partiích. 

Fritillaria glauca 

 Abychom vyvážili poměr sil i na poli řebčíků pojďme se podívat do Číny, roste tam spousta krásných druhů, bohužel jich velká část ještě není v kultuře, ale pevně věříme, že jejich čas ještě přijde.

Zatím si představme Fritillaria tortifolia

Pochází ze severozápadní Číny, měří okolo 40 centimetrů. Bohužel tato fotografie nedokáže pojmout rostlinu v plné kráse.

Pokud by jste se podívali do útrob (to je hrozný výraz :-)) květu udivil by Vás výrazný karmínově bílý šachovnicový vzor.

Na rozdíl od většiny amerických a mediteránních druhů má ráda mírné vlhko i v průběhu léta.

Pokud patříte mezi ty šťastlivce, kteří ji pěstují, tak vězte, že je třeba ji přesazovat ihned po zatažení , protože již na počátku července vytváří nové kořeny, které jsou velmi křehké a ty není radno poškodit.

Fritillaria tortifolia

 Řebčíky, které rozhodně nemůžeme pominout, je sekce Rhinopetalum – jak mnozí z vás z názvu správně vyvozují, tak by na okvětních plátcích měl být nějaký nos a při bližším pohledu a při zapojení notné dávky fantazie lze takový útvar u některých druhů spatřit.

Po dlouhém váhání jsme vybrali jako zástupce Fritillaria stenanthera (syn.Rh inopetalum stenatherum).

Bývá uváděna z několika států střední Asie. Spolu s Fritillaria bucharica je nejsnáze rostoucím druhem sekce. Na snímku je dobře patrná variabilita barvy květů.

Občas bývá nabízeny i komerčními firmami k prodeji, ale cena zůstává poměrně vysoká, z důvodu pomalejšího rozmnožování.

Fritillaria stenanthera

 Jako závěrečný obrázek jsme vybrali Fritillaria meleagris "Šich". Cibulky jsme dostali od přátel, kteří už bohužel nejsou mezi námi.

Je to velmi pěkný kultivar, který dobře roste ve volné půdě a v hajních partiích se pozvolna rozrůstá.

Nezbývá nežli skončit krátké povídání o těchto podivuhodných rostlinách, ale doufáme, že se k nim ještě někdy vrátíme.  

Fritillaria meleagris "Šich"