Eranthis

Talovín

Kdo by neznal zlaté kalichy otevírající se při prvních březnových paprscích společně se sněženkami a čemeřicemi...jaro to ještě není, ale už je k němu jen krůček...

Ty zlaté květy patří talovínu zimnímu Eranthis hyemalis . Rod Eranthis patří do čeledi pryskyřníkovité (Ranunculacea) a momentálně je popsáno 12 druhů.V kultuře je jich zavedeno jen asi 7.

Jsou to hlíznaté rostliny - jejich hlízky vypadají jako malinkaté brambůrky a po zatažení není vůbec snadné je v půdě najít a při sázení odhadnout jaká část má jít nahoru a jaká dolu. Kvetou žlutě, bíle nebo bledě modře (Eranthis pinnatifida) a dorůstají výšky maximálně 10 cm. Jen pro jistotu uvádím, že všechny části rostliny jsou jedovaté.

Areál rozšíření spadá od jižní Evropy přes Balkán, Turecko střední Asii, Rusko, Čínu, až do Japonska.

Eranthis hyemalis

Eranthis hyemalis nemusím nijak zvlášť představovat pochází z Jižní Evropy, Balkánu a zasahuje i do Malé Asie. Lze jej najít jak v lesích tak na loukách. Na našem území občas uteče ze zahrádek a zplaňuje. Pěstuje se velmi snadno. Ke zdárnému růstu mu stačí slunce a na jaře vlhčí půda.

Pěstuje se řada velmi pěkných kultivarů - například: "Orange Glow", "Aurantiaca", "Winterzauber", "Schwefelglanz". Velmi podařený je kultivar "Guinea Gold" což je mezidruhový kříženec s příbuzným Eranthis cilicica obývajícím Turecko a jeho jižní sousedy.

Za dalším druhem se vydáme do Střední Asie. S Eranthis longistipitata jsme se setkali v Kyrgyzstánu, nedaleko Biškeku rostl na stinnějších místech a jeho sousedy byli takové skvosty jako třeba Iris kuschakewiczii nebo Tulipa greigii.

Oproti E. hyemalis je to rostlina subtilnější s drobnějším žlutým květem. Bohužel její pěstování není zdaleka tak snadné jako u předešlého druhu. Zdá se, že potřebuje v létě sušeji a dle našich zkušeností mnohem hůře kvete. E. longistipitata pěstujeme v květináči a v období vegetačního klidu držíme ve větším suchu. Na venkovní výsadbu jsme se vzhledem k nedostatku materiálu ještě neodvážili.

Eranthis longistipitata

Posledním druhem, který bychom chtěli představit je Eranthis sibirica. Je to velmi pěkný druh pocházející z Ruska. Setkali jsme se s ním nedaleko Bajkalu. Jedná se pro nás o jednu z nejnáročnějších cibulovin a že ji udržujeme stále v kultivaci považujeme za malý zázrak. Roste na stinných místech v hluboké, humózní půdě, v borových a smíšených lesích.

U nás nakvétá většinou při prvním zimním oteplení okolo Vánoc nebo v průběhu ledna a to je ten velký zádrhel, protože při následném ochlazení spolehlivě namrzá. Domníváme se, že v oblasti, kde roste, zem rozmrzá až opravdu na jaře a žádné mrazíky ji neohrožují. Při psaní tohoto článku (19.11.2023) je v Pelhřimově +3°C a ve Sljudance (tam jsem ji v objevili) -21°C.

Kvete bíle a nejkrásnější na květu jsou jemné prašníky a tyčinky. Vzhledem k době kvetení žádní opylovači nelétají a k ručnímu opylení se staví chladně. Hlízky bohužel také nepřirůstají. 

Eranthis sibirica

Kromě zmíněných druhů pěstujeme ještě Eranthis pinnatifida z Japonska, která u nás bohužel není spolehlivě mrazuvzdorná a Eranthis cilicica z Turecka, která se podobá E.hyemalis, pouze v létě má raději sušší podmínky.

PaM

Eranthis pinnatifida