Tento článek jsme původně napsali pro Spolek přátel skalek a bonsají PROTĚŽ Olomouc.

Pěstování cibulovin a hlíznatých rostlin na skalkách a nejen tam.

Rádi bychom Vám v několika pokračováních představili nejvýznamější rody cibulovin vhodné do našich zahrad a zkušenosti s jejich pěstováním.

Aby v tom byl nějaký řád tak to zkusíme podle abecedy.

A jako první se nabízí nepočetný rod ACIS  - Bledule

            Někteří namítnou, že bledule se latinsky přece řekne Leucojum a budou mít dozajista pravdu. Ovšem  botanici část bledulek (těch drobnějších) oddělili a nový rod pojmenovali Acis.

Areál rozšíření je v Evropě a severní Africe

Patří do něj 9 druhů a ne všechny jsou vhodné do našich klimatických podmínek.

Mezi nejotužilejší a také nejvhodnější do našich zahrad je Acis nicaeensis. Pokud se pozorně podíváte na fotografii, tak uvidíte jaký je to mrňousek- ten velký list vzadu patří kandíku (Erythronium PAGODA) a ty jemně dělené listy přímo pod květy jsou routevníku (Callianthemum coriandrifolium). Ona sama má listy čárkovité v levé části snímku. Vykvétá v průběhu dubna a května a je to vděčná rostlina, která má ráda polostín až stín a humozní zeminu.

Další dva druhy, které bychom chtěli představit, jsou velmi cenné pro čas jejich kvetení je to koncem léta a začátkem podzimu, tudíž ne jen pro pravověrného cibuláře okurková sezóna.

Jako první je na řadě Acis autumnalis - Bledule podzimní. Nároky má podobné jako Acis nicaeensis, je o trochu vyšší asi 15cm a její květy připomínají Nastěnkou zalévaný kvetoucí pařez v legendárním Mrazíkovi.

Omlouváme se za nekvalitní fotografie, ale jiné jsme v našem archivu nenašli...

Jako úplný trpaslík nejen mezi bledulkami, ale všemi cibulovinami je Acis rosea. Květy jsou růžové  zvonečky o velikosti několik málo milimetrů.  A ještě v něčem je u nás rekordmanem – od výsevu do květu to zvládlaza necelý rok a půla to je u cibulovin nevídané. Zatím jsme neměli odvahu vysadit tohle tintítko přímo do skalky a tak nemůžeme podat zprávu o jeho mrazuvzdornosti. V nevytápěném skleníku zvládnul dvě zimy bez ztráty kytičky. Je to endemit Korsiky a Sardinie, kde obývá suší skály a písčitá místa.

V přírodě jsme se setkali na jihu Španělska s Acis trichophyllum, rostlo na pobřeží Atlantiku v čistém písku.

Ve výsevech  máme další tři druhy tohoto něžného rodu, ale větší zkušenosti s nimi zatím nemáme.

Zdá se,že Acisy nemají rádi přesazování. Ačkoliv jsme je přesazovali ve stadiu klidu tak dalším rokem nekvetly.